Poslední Přemyslovci (povídková jednohubka)

Kapky deště dopadaly na zrzavé vlasy. Stékaly se dohromady a probíjely si cestu hustými kadeřemi a odkapávaly na jemnou pokožku. Stékající kapky vytvořily potůčky, jež v nepravidelných intervalech stékaly pod bílé tílko. Některé narazily na překážku dlouhých silných prstů, jež spočívaly na dívčiných ramenou.

Mladík levou rukou odhrnul pár promočených zrzavých vlasů a zahákl jí je za ucho. Mile se usmál a položil i druhou ruku na její hebké rameno, na němž byl vyveden lapač snů. Jejich oči se setkaly na prostý okamžik než je oba přivřeli. Pomalým pohybem se k sobě přiblížili hlavami a splynuli v polibku.

Mladíkovy ruce se posunuly o trochu níž a uchopily lem dívčina trička. Odpovědí mu bylo lehké ucuknutí a přerušení polibku. Upřel pohled do zeleno - hnědých očí. Mísila se v nich nejistota, obava, ale i touha. Než se stačil na cokoli zeptat, tílko mu zmizelo mezi prsty a zakrylo dívčin obličej. Šplouchnutí po jeho dopadu bylo ujištěním, že to, co se na terase odehraje, není nucené. 

Zasunul dlaně pod džínové kraťasy a lehkým zatlačením přitiskl svou vílu na svou hruď. Letmý pohled a znovu se spojili v polibku, tentokrát mnohem vášnivější.

Dívčiny ruce zabloudily pod jeho tričko a s jeho menší pomocí ho sundala. Po krátkém oddálení se k sobě znovu přitiskli. Užívali si dotek holé kůže, dech toho druhého. Okolní svět pro ně přestal existovat. Když odvrátili zrak od nahé kůže a pohlédli si do očí, spatřil v jejích očích už jen touhu, surovou živočišnou touhu.

. . . . .

Leželi na mokré terase bez jediného pohybu či slova. Zapletení jeden ve druhém nechávali doznít právě prožité pocity. Chtěli tam zůstat na vždy, nebo alespoň celou noc. Avšak s postupující nocí a stupňujícím se chladem, se pomalu zvedly a s promočenými věcmi v náručí se přesunuly do obývacího pokoje. Oblečení položili na jednu hromadu. Zachumlali se do dek a sedli si vedle sebe na chlupatý koberec mezi gaučem a televizí.

Dívka s hlavou na mladíkově klíně po chvíli usnula. On ji nějakou chvíli pozoroval, poté opatrně sundal její hlavu a lehl si vedle ní. Usnul se spokojeným úsměvem na tváři.

. . . . .

"Tak jak sis užila víkend, Eli?" zeptala se hnědovlasá dívka. Dívka jdoucí vedle ní sklonila hlavu a usmála se. Když ten úsměv zaregistrovala její kamarádka, oči se jí rozšířily. "Povídej. Jaký to bylo?"

"Bylo..." odmlčela se Eli a po chvilce pokračovala: "Bylo to pohádkové." Její zasněný výraz, prozradil hnědovlásce, že další věci z ní nedostane. 

"A co se dělo u tebe, Sašo?" optala se po chvilce Eli a pohlédla na Sašu.

"Pohoda. Fotr prudil, máma spálila oběd a bráchu odvezli do špitálu, kvůli podezření na mononukleózu."

"Mononukleózu? Snad bude v pohodě."

"Určitě to nic nebude, mamka vždycky panikaří. Pamatuješ, jak jsem měla teplotu? Byla to jen obyčejná teplota a ona z toho udělala malárii." Po tomto prohlášení se dívky srdečně zasmály.

"To je fakt. Tvá máma přehání."

"Hele, Eli, teď jsem si uvědomila..." prolomila zábavnou chvilku Saša. "Nepíšeme z něčeho?"

"Počkej chvilku." Ela otevřela diář a po chvilce listování našla, co hledala. "Píšeme z dějáku, poslední Přemyslovci." Zděšení v kamarádčiných očích, vyvolalo další záchvat smíchu.