Supernova - názor

Kdo nemá strach, ten nemá co ztratit.

Autor: Marissa Meyerová
Název: Supernova
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2020
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 504
Doporučená věková kategorie: od 12 let

Něco málo o autorovi: Marrisa Meyerová vystudovala kreativní psaní na Pacific Lutheran University a je držitelkou magisterského titulu z nakladatelské činnosti z Pace University. Příběhy si vymýšlela snad ještě před tím než se naučila mluvit a během puberty napsala přes čtyřicet fanfikcí nejen na anime a mangu Silver Moon. Aktuálně žije ve městě Tacoma ve státě Washington. Kromě série Renegáti napsala sérii Měsíční kroniky, novelu Bez srdce, soubor povídek Hvězdy nad hlavou a vytvořila komiksovou sérii Iko.

Období, kdy se příběh odehrává: budoucnost
Místo, kde se příběh odehrává: Gatlon City

Následující část může obsahovat spoilery

Oficiální anotace: Velkolepý závěr dechberoucí trilogie Marissy Meyerové Renegáti nás přenese do situace, kdy se Nova a Adrian snaží ze všech sil uchovat v tajnosti svou skrytou identitu. Vše směřuje k boji mezi jejich alter egy i spojenci, ale Gatlon City hrozí mnohem větší nebezpečí... Největší nepřítel Renegátů se ukrývá mezi nimi a Nova i Adrian se musí uchýlit ke lžím i zradě, aby ochránili ty, které milují. Jejich nejhorší noční můry vystupují ze stínů a v šerosvětu hrozí, že než dokážou rozlišit mezi zločinci a hrdiny, ztratí všechno - a nejspíš i jeden druhého. Akce a intriky stíhají jedna druhou a nenechají vás vydechnout až do překvapivého konce!

Děj: Kniha přímo navazuje na předchozí díl. Nova se vrací mezi Renegáty a snaží se vymyslet plán na osvobození Ace Anarchisty. Bojuje s časem, nejen kvůli blížící se přehlídce Agenta N, tak i kvůli možnosti, že se Danna promění zpět do své lidské podoby a prozradí její tajemství. Což se i stane a Nova je zatčena. S pomocí nové skupiny operující v Gatlon City se jí podaří dostat se ven a znovu si získat důvěru Renegátů. Její ideály se však změnily a od jejích původních se hodně liší. Naplánuje plán na osvobození Ace. Výsledek se však liší od toho, co si představovala. Dokonce i Ace je jiný než jak si ho pamatovala z dětství.

Klady:

1. Akce
2. Napětí
3. Zvraty
4. Spád
5. Vztahy mezi postavami a jejich vývoj
6. Charaktery postav
7. Obálka
8. Závěrečná bitva
9. Zakončení

Zápory:

1. Gramatika - kniha obsahuje několik překlepů tvořených hlavně stejnými slovy nebo frázemi za sebou, chybějících písmenek
2. Občasná nudnější pasáž
3. Epilog - věci, které se v něm čtenář dozvěděl, působily jako by se je autorka vymyslela při dopisování třetího dílu, neboť nesedí do sledu událostí, se kterými jsme se seznamovali od prvního dílu

Slovo závěrem: Supernova patří mezi jedno z nejlepších zakončení série, které jsem měla tu čest přečíst. Příběh odsýpal a jen výjimečně se v něm objevila hluchá místa. V knize bylo hodně zvratů, některé byly očekávané, jiné překvapivé. Závěr byl přesně podle očekávání - padouch byl poražen, dobro zvítězilo. Způsob, jakým toho bylo dosaženo, se dal trochu předpokládat, avšak i tak překvapil.

V tomto díle jsem ještě více viděla inspiraci Romeem a Julií. Klidně bych řekla, že celá série je retelling tohoto nesmrtelného příběhu.

Epilog vyprávěný z pohledu Magpie byl hezkým zakončením. Přesněji ta část, která popisovala změnu společnosti po závěrečné bitvě a oslavy vítězství. Kromě toho jsme se dozvěděli jednu překvapivou informaci (dál čtěte jen, pokud jste Supernovu četli nebo Vám nevadí spoilery) a to, že Magpie je sestra Novy, u které se noci, kdy přišla Nova o rodinu, také objevily schopnosti a zachránily jí život. A to je právě to. Proč skončila v děcáku, když na ni měl dát Kapitán Chromium pozor a postarat se o ni? Proč si Ace nevšiml, že není mrtvá, když nikde nebyla krev? To si Nova nevšimla, že její sestřička, kterou držela v náručí, mělce dýchá (vezmeme-li v potaz, že ji uspala svými schopnostmi) nebo že není od krve? Při zamyšlení jsem došla ke dvoum možným závěrům. První je, že Magpie není Novina sestra, ale jen někdo, komu se stalo to samé (vloupání, zabití rodičů, její "zastřelení", zmizení její starší sestry z místa činu). Druhá je, že toto autorku napadlo při psaní třetího dílu a rozhodla se to použít.

Při popisování událostí z vězení jsem čekala trošičku něco jiného. V podstatě se jednalo o obyčejné vězení s celami upravenými proti nejrůznějším schopnostem a bachaři se superschopnostmi. Na jednu stranu si to člověk dobře představí, ale na druhou stranu to působí trochu zanedbaně a jen stěží jsem v tom hledala ono místo, do kterého se nikdo nechce dostat.

Dobře zde byl popsán stav, kdy někomu stoupne do hlavy moc a chce si ji za každou cenu udržet. Kapitán Chromium možná v období Anarchie byl velký hrdina, který myslel na blaho lidí, avšak v době, kdy se příběh odehrává, to byl jen obyčejný muž, kterému spadla do klína velká moc, zalíbila se mu a chtěl si ji udržet. Působil jako diktátor, nebral v potaz názory ostatních členů rady, pokud šlo o něco, co mohlo pošpinit Renegáty a tím i jeho. Byl naštvaný, když Adrian unesl Maxe z nemocnice. To se dá pochopit. Jenomže jeho důvody byly, že by se mohl dostat do rukou padouchů a oni by ho využili proti Renegátům a tím by mohl přijít o svou moc ve městě. 

Autorka skvěle zvládla vztahy mezi postavami. Působí přirozeně a jejich vývoj je popsán velice reálně. Příkladem může být láska mezi Ruby a Oscarem. Oscarovi pokusy o dvoření a vymýšlení způsobu, jak Ruby říct, co k ní cítí, byly roztomilé a romantické.

Samotné charaktery byly dobře napsané a ve většině případů působily uvěřitelně. Nejméně uvěřitelná mi připadal Genissa Clarková. V předchozích dílech se chovala jako obyčejný člověk, který touží po moci a užívá si, že může legálně ubližovat lidem. V Supernově se její povaha změnila a byla vykreslena ještě více sadistická a sobecká mrcha. Je možné, že to bylo kvůli prožitému traumatu, avšak já si to nemyslím. Působí to na mě, jako by autorka potřebovala nějaké velké drama na pozadí a Genissa se jí hodila. Tak lehce poupravila její povahu do většího extrému a přidala jí obrovskou touhu po pomstě (do třetiny knihy po ní netoužila, pak najednou jo, a po útoku Anarchistů a Odmítnutých už zase ne).

Naopak se mi líbil vývoj Novy, změna jejího přesvědčení a představy, jak by měla společnost vypadat. Bylo to popsáno velice lidsky a tak, že to dává smysl. Nepůsobilo to, že by se její názory změnily lusknutím prstu,což bylo něco, čeho jsem se bála.

Hodně zklamaná jsem byla z kvality textu. Nejednou se v něm objevila opakující slova hned za sebou, překlepy nebo chybějící písmenka. Nevím, zda se jedná o tiskovou chybu nebo si toho jen nevšimli, avšak na pětisetstránkovou knížku jich tam bylo hodně.

Velice povedená je obálka. Kresba se hodí k tématu superhrdinů. Je z ní cítit atmosféra závěrečné bitvy i celého příběhu. Velice se mi líbí kontrast zvolených barev - zářivé modré pozadí, tmavě šedé trosky a výrazně červená postava kráčející  ruinami. Dle mého obálka znázorňuje Novu, jak kráčí vstříc svému osudu, když se všechny její plány hroutí.

Závěrečné hodnocení: 4 hvězdičky